pondělí 23. září 2013

Kdo neskejtoval, nebyl v Barceloně

Barcelona je město skateboardingu. To město vás prostě přinutí to minimálně zkusit. Křivolakými uličkami se táhnou dlouhé chodníky z perfektně hladkého asfaltu, po kterém se prohánějí stylové holky jako vystřižené z katalogu Roxy a fousatí frajeři v rozevláté flanelce. Chcete se taky projet? Ale kde jsou ty nejlepší spoty a jak to vůbec se skejtováním v Barceloně chodí?

Oslovila jsem Lucii, mojí skvělou barcelonskou kámošku a profi skejťačku, která to na prkně natřela kdejakýmu machýrkovi, aby pro vás napsala skejtového průvodce. Doufám, že si ho dostatečně užijete a až příště pojedete do Barcelony podíváte se na tohle město zase o trochu jinýma očima.


       náhodně nalezený bang kdesi na sídlišti, Foto – Jára Moravec

neděle 25. srpna 2013

A Week in Barcelona

Sorry, guys, today just in Czech, use the TRANSLATE button on the right side. I hope I will translate it soon for you :)
_________________________________

Rok se s rokem sešel a za chvíli budu zase brázdit ulice Prahy. Milovaná Barcelona zůstane tady, slaná a ulepená, divoká a vonící, hlasitá, řvoucí, inspirativní. Dostávám hodně otázek od kamarádů i známých, co dělat v Barceloně, co neminout, kam jít, co jíst, kde a levně. A protože ani já sama nechci zapomenou všechny ty místa, které se hledají měsíce a je k nim potřeba dojít malinkou uličkou, dvakrát se ztratit a zase najít, chci je poskládat do jakéhosi soukromého průvodce. Některé tajné tipy si nechám jenom pro ty nejmilejší, ale o ty ostatní se s vámi s radostí podělím. Lonely Thea neboli Thea Planet je tady totiž jen pro vás a vaše barcelonské poznávání!

Aby to bylo trochu přehledné, poskládala jsem všechno do jednoho týdne - hodně věcí se dá přeskládat do jiných dnů a jiných hodin, pouze ty co jsou označeny hvězdičkou* je třeba navštívit v daný den. Ale i v Barceloně se všechno pořád mění, takže změny v programu vyhrazeny :)


PONDĚLÍ
Co přes den?
Graffiti Tour Raval (5:30pm) nebo El Borne a Gotico (3pm)
- o graffiti tour jsem psala už TADY, tak se inpirujte a vyražte.
Projížďka městem na kole
- super je třeba půjčovna Green Bikes, na 24hodin za 10 euro - to chceš! Když tady byli naši, tak jsme se jeli projet kolem všech Gaudího domů po Passeig de Grácia, k Sagradě Familii (pokud chcete dovnitř, tak je to nejlepší objednat přes netpřímo na určitou hodinu, abyste nemuseli čekat dlouhatánskou frontu), k Arc de Triumf a nakonec si dali sváču na trávě v parku Ciutadella. A půlku památek máte z krku.



sobota 24. srpna 2013

Ubytování - Eva

Má barcelonská kamarádka Eva mě poprosila, jestli bych nepřeposlala nabídku na ubytování všem svým kamarádům a známým, protože jim s koncem léta samozřejmě i ubývají klienti. Já si navíc myslím, že vám všem cestovatelům by se na výletě do Barcelony nějaký super levný, pohodlný a hezký bydlení mohlo docela hodit, ne? :) takže ji neváhejte kontaktovat zde:

Eva, my friend from Barcelona, asked me if I can pass along information about an apartment she's renting. With the ending summer there's of course some reducing of customers and she'd happily host everybody. I also think that you, my fellow travelers, would be really thankful for a super cheap, comfortable and nice accommodation in the city, no? Feel free to contact her here:


______________________________________

I have available a complete flat and 2 single rooms, everything for rent per days / weeks. Both options are in very comfortable and contemporary stances, located in the district of 'La Sagrera'.

Prices from September are:

- Complete apartment with double bed: € 30 per night.

- Individual rooms: € 12 per night.
For more information and photos, please contact me at kalaeva79@hotmail.com.
________________________________________

pátek 9. srpna 2013

Thea sketches Barcelona

Minule jsem vám říkala o výstavě skvělých ilustrací Barcelony, dneska vám ukážu nějaký moje malůvky :) první čtyři vznikly jako vánoční dárky pro rodinu. Podzim byl v Barceloně dost a finančně náročný, s práci jsem teprve pomalu začínala a jako chudá studentka jsem musel vymyslet kreativnější řešení. Kromě salámů a jamónu jsem domů přivezla vlastní ilustrace a všem se nakonec docela líbily. Sorry, za blbou kvalitu ale zapomněla jsem je před předáním naskenovat, takže jsou některé focené přes sklo rámečku maminkou a vypadají trochu jetě. 

Katalánskou vlajku s tyrkysovou terasou v mým pokoji jsem kreslila jen tak z nudy, medvěd v Barceloně byl pro Luka k narozkám a Plazu San Filip Neri jsem nakreslila po výstavě Sketching Barcelona. Nejsou to žádný úžasně skvělý ilustrace, ale bavilo mě to a je to hezká vzpomínka.

A co vy? Máte taky nějaký cestovatelský malůvky?

_________________________________

Last time I told you about the great exhibition of illustrations of Barcelona, ​​today I will show you some of my little drawings :) first four were created as Christmas presents for family. Fall in Barcelona was expensive enough, I just slowly started working and as a poor student I had to come up with creative solutions. In addition to salami and jamón I brought home some own illustrations from Barcelona and my family kinda liked them. Sorry, for the shitty quality but I forgot to scan them before giving them as present, so some are photographed through the glass frame by my mum and they look a bit funny.

I drew the catalan flag with turquoise wardrobe in my room just out of boredom, bear in Barcelona was for Luke to his B-day and I drew Plaza San Filip Neri after the Sketching Barcelona. They are not amazingly great illustrations, but I enjoyed drawing them and it's a nice memory.

What about you? Do you have any drawings from your travels?


čtvrtek 8. srpna 2013

Free Cinema

Kino zadarmo? Na pláži? Skvělý! Každej čtvrtek na pláži Sant Sebastian v Barceloně až do 29. srpna.

Sketching Barcelona

Včera jsem byla na krásné výstavě v Sala Ciutat, která se jmenuje Sketching Barcelona. Radnice města pořádala po několik měsíců kreslící workshopy, zájemci chodili s lektory po městě a zkoušeli kreslit skicy všemožných uliček, parků, pláži, balkonků... Výsledek najdete tady:

Profesionální ilustrátoři také dostali každý jedno barrio a skicovali do halelůja až z toho vznikly krásný knížky s ilustracemi jednotlivých částí města. A přesně tyhle obrázky vytvořily kouzelnou přehlídku Barcelony, kterou v průvodci najdete jen těžce. Knížky je možné si za nějakých 15 euro koupit přímo na výstavě - nejtěžší je pouze vybrat si kterou. 

Výstava je zadarmo a kousek od Plaza Jaume, takže skicák a pero sebou, protože po tolika krásně zachycených vzpomínkách si budete chtít jenom sednou někam do stínu a kreslit :)

__________________________________________________

Yesterday I was on a beautiful exhibition in the Sala Ciutat, called Sketching Barcelona. Ajuntamiento de Barcelona held a few months drawing workshops, so poeple with teachers were going throught the city and tried to draw sketches of all sorts - streets, parks, beaches, balconies ... The results can be found here:

Professional illustrators also got chance. Every single barrio had its own illustrator and so beautiful books with illustrations of various parts of the city were born. These images also create a magical exhibition of Barcelona, ​​which is sooo hard to find in guides. Books can be bought for about 15 euros in directly at the show - the hardest part is just to choose which one.

The exhibition is free and a short walk from Plaza Jaume, so sketchbook and pen with you, because after so many beautifully captured memories you'll want to just sit down somewhere in the shade and draw :)



La Malandrina

Sorry, vegetariáni, ale tohle je pouze pro meat lovers. La Malandrina je jihoamerickej steakhouse, kde si do 10 ecek date prvotridni stejk z libovolneho masa, velikosti lopuchoveho listu s pecenymi bramborami, kvůli kterým bych zabíjela. Můžete si je vybrat z varianty bez či se smetanou a zbloudilé turisty, kteří sem náhodou zabloudí a objednají si HRANOLKY naprosto ignorujte. Protože brambory z Malandriny jsou možná ještě lepší než to maso (uff, nebo taky ne, mňam mňam).

Ke každému jídlu dostanete hned na stůl ZADARMO bagetku s čimičury a criollou, což jsou dvě nejlepší "pesta", salsy nebo prostě omáčičky. Čimičuri určitě znáte, je to argentinská směs pepřů s olejem a criolla, moje oblíbená, jsou nakládané kousky papriky, cibule a různé zeleniny, také v olivovém oleji. Připravte se na to, že před Malandrinou není radno velice se nacpátvat, porce jsou opravdu obrovské a přestat jíst je nemožný. Pokud ale už opravdu ani sousto do bříška nenacpete, nechte si zbytek zabalit sebou.

A když budete mít štěstí, po jídle ještě dostanete chupito :)
________________________________________________________________________________

Sorry, vegetarians, but this is only for meat lovers. La Malandrina is South-american steakhouse, where you can get for less then 10 euros a first-class steak from meat of your choice. The size is almost like a burdock leaf with baked potatoes, for which I'd kill. You can select from 2 variants - without or with cream and completely ignore the lost tourists who happen to wander in here and order French fries (ewww!). Because potatoes in Malandrina are maybe even better than the meat (ugh, or not, yum yum).

There is always a FREE bread with chimichurri and criolla on the table, which are two of the best "pesto" or salsa for meat. Chimichurri you know for sure, it's Argentinian mix of peppers with oil and criolla, my favorite, has pieces of marinated peppers, onion and different vegetables in olive oil. Get ready for the fact, that before Malandrino is not very advisable to fill your stomach - the portions are really huge and it is impossible to stop eating. But if you really can't stuff anymore in your belly, get the rest packed and take it for later.

And if you're lucky, you will get CHUPITO after meal :)




pondělí 29. července 2013

Hippie van life

Kdo mě zná, ví, že o oceánu básním v intervalu od pořád do nekonečna. Ta jeho mohutná síla a divokost mě hrozně přitahuje a vítr vanoucí do tváře mi nasazuje úsměv (metaforicky a někdy vlastně i opravdově, záleží jakou rychlostí vane, to jsou mají pak mimický svaly rozcvičku). Nevěděla jsem, jestli se k němu vůbec ještě stihnu podívat či jestli na cestu vůbec budu mít eura. Ale Luke se nenechal odbýt a nakonec se očekávaná cesta k Atlantiku přes všechny klády pod nohama uskutečnila. 

Měli jsme štěstí, protože nám stačilo dostat se do San Sebastianu, kde nám Lukův šéf a kamarád Tim (se kterým vytváří geniální surfovou online platformu Surfelocity) půjčil Lunu, roztomilej hippie Volkswagen van, se kterým jsme následně procestovali baskické a kantabrijské pobřeží. Z Barcelony jsme koupili lístky na vlak Renfe v promo akci za 46 ecek. Je-li jsme ráno po práci, kolem 7:30 ráno a za nějakých pět hodin prospaných po probdělé noci strávené mícháním koktejlů jsme už hleděli na zamračené nebe nad San Sebastianem. 

Tim se ukázal jako správný hostitel, protože nás hned po poledni vzal do baru na pintxos/tapas a na malý pivo, ukázal nám celé vybavení Luny, solární panel pohánějící ledničku, skládací stolek a postel/letiště a my se po dojezení zbytků svačiny na pláži jali vstříc dobrodružství. Prvním problémem bylo skamarádit se s navigací v telefonu, což se nám nedařilo asi natolik, že jsme se pěkně dlouhou chvíli motali v San Sebastianu a hledali cestu po pobřeží. Nakonec se ale Lotta, tedy dívka z Navigatoru, vzpamatovala a za odměnu nás čekala krásná cesta kolem oceánu s hustými lesy, džunglí i řekami okolo. Pro první noc jsme si po nějaké době vybrali městečko Lekeitio, protože vypadalo roztomile a kousek od něj byl vidět fakt strašidelnej ostrov. Zapíchli jsme to na parkingu vedle slepic a poprvé pochopili Timovo "budou se na vás dívat jak na gipsies". Retro VW van budil docela pozornost a lokálové si skoro museli držet oči, aby jim nevypadly. Obhlídka městečka se zdařila velice - poseděli jsme v přístavu, zabloudili, po cestě zpátky potkali dvě malý holčičky prodávající ručně dělané náramky, tak jsme si od nich jeden koupili. Byly z toho tak vyděšený, že na ně opravdu někdo promluvil, že vuběc nevěděly, co dělat. "Cuanto costa?" "Hmm.....cincueta centimos?" Když ji Luke dal celý jedno euro, hned mu začala zbytek vracet s tím, že je to moc, ale nakonec přeplatek přijaly a měly radost. A my měli radost, že ony měly radost :) aby toho utrácení nebylo málo, koupila jsem si CDčko pouliční skupiny, co tam hrála. Byli fakt vtipní. Edna y el viajero de tiempo a zčeknout je můžete tady.

Ranní kafíčko a kakajíčko v přístavu a zase šup do auta. Tentokrát jsme mířili do Mundaky, kam jsme také dorazili, nicméně parkovacích míst asi nula a hodná paní policistka nám poradila surfovou pláž Laga. A tam to byl ráj! Vlny sice skoro nula, ale útesy a kempeři a výborná atmoška. I přes špatné surfové podmínky jsme si nakonec půjčili velkýho "banána" a sjížděli pěnu. Bavilo nás to i tak, potkali jsme český surfaře, co tam kempovali a půjčili nám Surfguide, kde jsme si nastudovali nějaký zaručený swell-magnety. K večeru jsme se vydali směr Noja na jejich doporučení, ale bohužel jsme nenašli slibovaný "super kempink", takže jsme to zapíchli u pláže Ris, kde jediný, co rušilo oceánskou idylku, byly hotely přímo za zády. Ráno zataženo a vlny žádný, tak jsme se vydali strávit den v Santanderu. Ten nás trochu zklamal svou atmosférou a témeř žádným dobrým cool podnikem, kde by se dalo hezky najíst, tak jsem si aspoň koupila novej kus spodního prádla a jelo se dál. V pozdní odpoledne jsme konečně dorazili do Langre za kamarádama ze Surf-tripu (jestli hledáte fakt skvělý a kvalitní surf kempy, tak jedině s nima :), osprchovali se v TEPLÉ vodě a zamilovali se do celýho tohoto kouta země. Mohlo by to být docela jednoduše někde na Moravě, kde se pasou koně a krávy, roste vysoká tráva měkčí než si dovedete představit, pěstuje kukuřice a smrdí hnůj, ale ejhle, najednou je v dálce vidět oceán a mezi vlnama surfaři. Ubytovali jsme se na útesu s ostatními obytnými autíčky, půjčili si na další den surfy a pak už se nám 2 dny žilo jako v pohádce. 

Po cestě nazpět jsme v japonským stylu proletěli kolem pláže Laredo, vběhli do Bilbaa a skončili v San Sebastianu s Timem a jeho nejmilejší sestričkou Fem. Měli jsme asi ty nejkrásnější tapas v celé Špáni a povídali si o všem u čokoládovýho dortíku s ananasovou zmzlinou. Druhý den kluci napakovali auto Timovýma pěti švestkama, do kterých se počítala obří televize, 2 surfy a tak podobně, a vydali jsme se na cestu do Barcelony. Jenže asi 30 kiláku před ní došel Luně dech, zastavila se a už se nerozjela. Asi se ji taky nechtělo zpátky. Asistenční služba a taxík od pojišťovny nás ale nakonec domů stejně dopravili a nezbývalo než si zase zvyknout na normální městský život. 

I když v tomhle městě to na dlouhej smutek nevypadá.

________________________________

If you know me, you know that I speak about ocean in the range from always to infinitely. It's massive strength and ferocity really attracts me as well as the wind blowing in my face, putting on a smile on my face (sometimes metaphorically and sometimes literally, depends on how fast the wind blows - the mimic muscles work out). I didn't know if I would even manage to travel to the ocean this year because of the time and money. But Luke persisted and eventually the expected way to the Atlantic really happened.

We were lucky enough because we only had to get to San Sebastian where Luke's boss and friend Tim (with whom he works on an amazing surf online platform Surfelocity) borrowed us Luna, cute hippie retro Volkswagen van, in which we traveled the Basque and Cantabrian coast. From Barcelona, ​​we bought tickets for the Renfe train in promotion for 46 euro. We took the train in the morning after work, around 7:30, and in about five hours sleeping in the train after a sleepless night spent by mixing cocktails we looked up the cloudy sky over San Sebastian.

Tim proved to be a great host, because after we arrived he immediately took us to a bar for pintxos / tapas and small beer, he showed us all the equipment Luna had, like a solar panel powering the refrigerator, folding table and a big bed. After we finished all remains of snacks we had on the beach, we started our adventure. The first problem was to make friends with navigation on the phone, which we probably didn't manage to do well, because we spent a pretty long time just circling in San Sebastian, looking for the way along the coast. Eventually, however, Lotta, the girl from the Navigator, recovered, and as a reward we had a beautiful trip around the ocean with dense forests, jungles and rivers around. For the first night we chose a small town Lekeitio, because it looked cute and there was really scary island next to it :) We parked next to the hens and cock and understand Tim's "they will look at you as on gipsies." Retro VW van aroused the attention of quite a lot of locals, which almost had to hold their eyes to not lost them. But the town was lovely - we sat in the harbor, got lost along the way back, then met two little girls selling handmade bracelets, so we bought one from them. They were so shocked that they really had someone to buy something, that they didn't know what to do. "Cuanto costa?" "Hmm ..... cincueta centimos?" When Luke gave her entire one euro, she immediately wanted to give him back the rest saying it's too much, but in the end she accepted the overpay and was so happy. And we were happy because they were happy :) as if that spending wasn't enough, I bought a CD of a street band that played there. They were really funny. Edna y el Viajero de tiempo and you can check them here.

Morning coffee and cacao in a port and let's go back to the car. This time we headed to Mundaka, where we arrived safely, although there werearound zero parking places and the nice lady cop advised us to go to a surf beach, Playa Laga. And there it was paradise! While the waves were also almost zero, there were amazing cliffs and campers and excellent atmosphere. Despite the poor surf conditions we finally rented a big "banana" and ride foam at least. We enjoyed it anyway, we met Czech surfers, who camped there and lend us Surfguide, where we studied some guaranteed swell magnets. In the evening we headed towards Noja on their recommendations, but unfortunately we did not find the promised "super camp" so we stuck on the Ris beach where the only thing that disturbed oceanic idyll, were the hotels directly behind our backs. Morning was cloudy and there were no waves, so we went to spend the day in Santander. It disappointed us a bit with its atmosphere and almost no cool place, where we could eat well, so at least  I bought new piece of lingerie and we drove away. In the late afternoon we arrived in Langre where my friends from Surf-trip have a surfhouse (if you're looking for a really great quality surf camp, you should go with them :). We showered in WARM water and fell in love with this part of the world. It could be quite simply somewhere in Moravia, where the horses and cows are grazing, where tall grass softer than you can imagine is growing, where are corn fields and stinking manure, but suddenly, in the distance you see the ocean and the surfers between the waves. We stayed on the cliff with the other camping cars, borrowed surfboards on the next day and then the next two days we were living in a fairy tale.

On the way back made some Japanese style tourism, we passed around the beach Laredo, ran to Bilbao and ended up in San Sebastian with Tim and his amazing sister Fem. We had probably the best tapas in Spain and we were talking about all eating chocolate cake with pineapple ice cream  The next day the boys packed the car with Tim's stuff, as a giant TV, 2 surfboards and so on, and we set out to a trip to Barcelona. But about 30 km before Barca, Luna breath was over, she stopped and didn't start again. I guess she didn't wanted to get back either. Assistance service and a taxi from the insurance company drove us eventually home and we had no other choice than get used to the normal city life again.
But in this city the sadness doesn't last too long.



neděle 28. července 2013

Graffiti Tour

Barcelona je bez pochyby město umění. Ach a och se ozývají před místní architekturou, galerie nabízí kvalitní "maso"a kulturními akcemi je přeplněný Moleskine diář každého "artie " (moje obdoba "foodie"). Je však také místem, kde umění ulice ovládá městský prostor natolik, že paměťové karty turistů nestačí ukládat. Stačí se projít Ravalem a trochu víc otevřít oči.

Vyznat se ve směsici street artistů a objevit všechny zákoutí s uměleckými skvosty je však někdy těžké. Našla jsem ale skvělej projekt. Jmenuje se Barcelona Streetstyle Tour, najdete ho zde a je úplně zadarmo. Každý den od 5:30pm můžete vyrazit do Ravalu nebo od 3:00pm do El Borne a Gothic s docela vtipně ironickým průvodcem, který nejenže zná téměř každou malůvku v Barceloně, ale ještě je doplňuje perličkami z uměleckého nebo osobního života kolem daného umělce.

Vyzkoušela jsem zatím jenom Raval Tour, ale už se nějakej ten pátek chystám i na El Borne, protože jsem si už sama vyčíhla několik super kousků, o kterých bych se ráda dozvěděla víc. Sbírka fotek se mi hezky rozrůstá, takže maminka, která si ze své návštěvy přivezla knihu o BCN street artu, bude nadšená.

Co se mi v Ravalu nejvíc líbilo si můžete prohlídnout na fotkách, z vybraných umělců bych s určitě chtěla zmínit o C215 a Alice. Nejenže jejich stencily jsou jedny z nejlepších, co jsem kdy viděla, jejich romantická aférka jim ještě dodává hezkej nádech. Kde je výtvor od C215, tam je dobré se v okolí podívat také po Alice a naopak, protože jeden z nih většinou hlídal a druhý maloval. C215 námětem je také často jeho dcera Nina, kterou už od malička podporuje ve street artu a sama holčička už prý dvouvrstvou šablonu zvládne :) další umělec, který mě nadchl ještě předtím, než jsem se o něm na Graffiti Tour dozvěděla víc je El Arte Es Basura a jeho groteskní ilustrace na hromadě odpadků. El Arte Es Basura využívá k tvorbě všechno co najde na ulici, maluje například na vyhozené skříně nebo matrace, takže jeho dílo je v ulicích jen do té doby, než ho popeláři odvezou. Vždycky ale nechá značku na přilehlé zdi, aby bylo jasné, že tady někdy byla jeho instalace.

Pokuta za street art v Barceloně se dnes může vyšplhat až na 3000 euro, přesto je město plné umění "pro všechny" a drží si tak atmosféru, kterou jinde budeme hledat těžko.

Kromě fotek se ještě podívejte na Las Calles Hablan neboli Ulice mluví, dokument o barcelonském street artu.

_____________________________________________________________________

Barcelona is without a doubt a city of art. "Oh" and "ach" occur in front of the local architecture, galleries offer quality "meat" and cultural events are filling Moleskine diaries of every "artie" in town (my analogy of "foodie"). However, it is also a place where street art dominates the urban space so much that the memory cards of tourists don't have enough space for it. Just go through the Raval neigbourhood and open the eyes a little bit more.

Making sense of the mix of street artists and discover all corners with artistic pieces is sometimes difficult. I found a great project. It's name is Barcelona Streetstyle Tour, you can find them here and it is completely free. Every day from 5:30 pm you can go to the Raval barrio or from 3:00 pm to El Borne and Gothic with quite wittily ironic guide who not only knows almost every drawing in Barcelona, ​​but adds pieces of artistic or personal life stories surrounding the artists.

I've only tried Raval Tour, but I am going to El Borne very soon as well, because I've already found some super pieces, which I would like to know more about. My collection of photos is growing nicely, so my mother, who brought book about BCN street art back home with her from her visit, will be thrilled. 

You can see in the photos what I liked most in Raval. From the selected artists I would certainly like to mention C215 and Alice. Not only the stencils they made are ones of the best I've ever seen, their romantic fling adds a nice touch as well. Where is a creation of C215, there is a good idea to look around after Alice's piece too and vice versa, as one of them watches for police and the other paints. C215 regular theme is his daughter Nina, whom he supports from her childhood to do street art and the girl herself is said to already handle two-layer template :) Another artist who amazed me even before I found more about him on Graffiti Tour is El Arte Es Basura and his grotesque illustrations on piles of garbage. El Arte Es Basura creates from everything you see on the street, such as paintings on thrown cabinets or discarded mattresses, so his work is in the streets only until the garbage men take it away. But he always leaves a mark on the close wall to make it clear that there was ever his installation.

The fine for a street art in Barcelona today can be up to 3,000 euros, but it is a city full of art "for all" and retains the atmosphere, which is so difficult to find somewhere else.

In addition to images look at Las Calles Hablan or The Streets Speak, a documentary about street art in Barcelona.


C215

pátek 28. června 2013

Summer cinema

K létu patří pivo v plechovce a k té patří kino. Ale ne to zavřený v promítacích sálech (to jenom ve Varech), ale taky to venkovní, tedy letní. V Barceloně začíná v neděli open-air film festival, takže připravte brýle do dálky, vyostřete si zrak, nakupte nějakou tu cervezu a šup šup. Program, prosím zde, včetně koncertů a doprovodného programu:


______________________________________________________________________

The summer is nothing without a beer in a can, and the can is so alone without a cinema. But not only the one closed in the indoor halls (that's worth it only in Karlovy Vary), but also the outside one, aka summer cinema. In Barcelona an open-air film festival starts on Sunday, so get your glasses ready, sharpen your eye, buy some cerveza and šup šup. The list is here (including concerts and others):


Za mě to bude / I recommend these:




Drive / 1st July



Moonrise Kingdom / 24th July

...a tak dále následováno Melanchonií, Donnie Darko a vůbec. Pusu.

THE CONCERT STARTS AT 20.45 AND THE SCREENING AT 22.00.
Castell de Montjuïc, Carretera de Montjuïc 66

čtvrtek 20. června 2013

La Bodega - vermut de la casa

Hledáte-li nejlepší vermut bar v Barceloně, do kterého se nezatoulá jen tak kdejaký turista, o jednom vám řeknu. Ale jen tak mezi náma, mezi dvěma očima a jednou obrazovkou, jo? Chodím sem na jeden rychlej u baru, na výborný olivy, i na dlouhý povídání u stolu se starým šicím strojem. Bar, kterej tě nechá vyprávět příběhy.

____________________________________________________

Looking for the best vermouth bar in Barcelona, in which you can hide from all the tourists? I'll tell you about one. But just between us, between the two eyes and one screen, alright? I come here for one fast vermouth at the bar, the excellent olives or a long chat at a table with an old sewing machine. A bar, which let you tell stories.




Vermut 1,90 euro

Carrer del Bisbe Laguarda, 3


úterý 18. června 2013

La Bicicleta - Madrid

Až budu vědět, kde se v životě ukotvím, bude mým snem otevřít místo jako je tohle. 
La Bicicleta je nejen kavárna, zobárna trošku dražší hipsterské krmě a místo to-be, ale taky super prostor pro co-working se příjemnou muzikou a atmosférou vybízející tvořit. Nebudu nic zastírat, byla jsem unešená. A už zase vymýšlím, kdy se do Madridu/Biciclety vrátit.

_________________________________________________________________

As soon as I finally know where I am gonna drop an anchor and stay for life, it would be my dream to open a place like this.
La Bicicleta is not only a café with a bit more expensive hipster food, it's mainly a place to-be to get inspired, it's a great space for co-working with nice music and an atmosphere encouraging to create. I can't hide it, I was blown away. And I am trying to figure out already, when to make my Madrid / La Bicicleta return.

Plaza de San Ildefonso 9, Malasaña, Madrid























pondělí 17. června 2013

Cantores de Madrid

Kudy kam?
Dostat se do Madridu ze začátku nevypadalo tak jednoduše, jak jsem si myslela. Vlaky se prý dají s předstihem sehnat levně přímo od vlakového dopravce Renfe (do 100e), já jsem ale hledala něco na poslední chvíli, takže jsem našla jen lístky za zhruba 90e pouze tam. A to fakt nechceš. Letenky s Vuelingem 2 dny před odletem to samý, takže autobus za 32e od Alsa vypadal jako nejlepší možnost. Jenže cesta tímhle supr trupr vozítkem trvá zhruba 8 hodin. Pud sebezáchovy mi nařídil hledat dál. Nakonec jsem dostala skvělej tip na "coche compartido" aka spolujízdu na stránce BlablaCar. Dají se tam na poslední chvíli najít řidiči, co chtějí podělit náklady a třeba si o po cestě s někým popovídat. Časy odjezdů jsou velmi různorodé, takže pokud máte flexibilní itinerář tím líp. Chce to ale jednat rychle, protože auta se hned zaplňují a tak mnohokrát dostanete omluvný mejl, že už je plno. Nám se poštěstilo najít super řidiče a ještě mi v den odjezdu volali další dva, které jsem oslovila, a na poslední chvíli jim vypadl člověk. Někdo může namítnout, že jet s cizím člověkem je riskantní, v tom případě doporučuju projet si hodnocení ostatních cestujících na konkrétního řidiče. Náš byl úplný nováček, tak jsme to riskly a stálo to za to. Mario s náma diskutoval, zastavil nám na záchod a nakonec vylovil z peněženky mapu metra a daroval nám ji. V Madridu nám po cestě ukazoval důležitý záchytný body a nakonec nás mimo plán cesty hodil až skoro před barák :) to že jsme byli pouze 3 v autě a my s Veru měly spoustu místa na nohy, tašky, svačiny už byla fakt třešnička na šlehačce :) zpátky jsme sice měly trochu horší cestu, kdy jsme naopak jely plným autem a neobešlo se to bez známého padání usínající hlavy na prostředním sedadle, ale pořád to byla nejlepší volba v poměru cena/trvání cesty.



Kde složit hlavu?
Vzhledem k tomu, že jsem původně nevěděla, jestli pojedu sama nebo někoho sebou seženu, nechtěla jsem moc bydlet v hostelu a být tak trochu úplně ztracená. Sháněla jsem couchsurfing, ale moc se mi nedařilo, takže jsem nakonec využila efbíčka a poptala se po známých. A zase se mi osvědčilo, stejně jako začátku v Barceloně, že kamarádi kamarádů jsou prostě nejlepší možnost. Vasco a jeho partička nám byli nejlepší hostitelskou rodinkou, tak jsme jim poslední večer i přes únavu udělaly české menu a lá kalorická bomba - smažený camembert, branboráky a tvarohové knedlíky s jahodama. Mňam. Spaly jsme na gauči a na matraci, měly náhradní klíče a ještě nás kluci vzali do skvělýho tapas baru na vermut :) muchas gracias, Vasco!



Co nevynechat v žáru a horku Madridu?
Jelikož jsme s Veru neměly ani nejmenší tušení, co bychom měly v Madridu vidět a na nákup průvodce nebyl čas, poptaly jsme se kamarádů, kudy kam. První noc jsme tak s Vascem a jeho kamarády prošly La Latinu, Lavapies a okolí, kde jsme bydlely, podívaly se na Plazu Mayor, mercado de San Miguel, sedly si na claru a olivy, ochutnaly místní vermut a nálož tapas, viděly nejstarší restauraci v Evropě Sobrino de Botín a na malebném naměstíčku snědly kuskus a popily pivo z plechovky. Výhoda a rozdílnost Madridu oproti Barceloně je ta, že město si pořád udržuje některé typické španělské tradice - jako například tapas zdarma ke každému drinku, který si objednáte. Konečně jsem tak pochopila pravý význam tohoto slova a trochu dost se naštvala na Barcu, že tady se na všem pořád výbírají penízky.




 


Ráno jsme vstaly, jak už je zvykem, podle španělskýho času, takže na snídani jsme se dopotácely někdy kolem poledne. Našly jsme docela roztomilou kavárnu s quichem, kterýho bych já osobně sežrala nejmíň třikrát tolik, sedly si nad mapu a trochu plánovaly, kam vyrazíme. Musím přiznat, že jako turistky jsme byly fakt dost špatný :) neustále jsme něco míjely, někam se vracely, bloudily.. ale nakonec jsme utahaný z šílenýho vedra spadly do trávy v parku Retiro, poobědvaly mizernej nákup z Carefouru a konečně vydechly. Plaza Puerta del Sol byla trošku španělštější a špatnější Time Square, výhled z 6. patra obchoďáku Corte Inglés z tipu Vývařovny byl provoněnej cherry rajčátky a gurmánskými bufety, v magickým obchodě plným tajemných přísad, kočičích chlupů a ucha zajíce nás trochu vyděsil prodavač, který nás zavedl dolů do části s ozdobnými rituálními urnami. Co mě teda úplně nadchlo byl Palacio de Cibeles, kde mají kromě skvělých výstav zadarmo taky úplně skvělý chill-out zóny a taky pověstnou vyhlídku, kam jsme se kvůli siestě nedostaly. Proč tohle třeba nepostaví místo té pitomé díry na Národce? Achjo. V El Retiro jsme kromě pochybnýho obědu šly taky na lodičky, a kromě opalování s pivem v ruce jsem si taky chytře narazila záda. S hrbem na zádech jsme se doklopýtaly do Círculo de Belles Artes na výstavu fotek, rooftop bar a výhlídku a pár veselých obličejíků v fotografické budce za 1euro. A teď pozor, všechno jsme to naprosto úspěšně zakončily v podle Vasca "nejlepší indické restauraci v Madridu" Shapla, kde jsme opravdu musely potvrdit, že lepší "indu" už jsme dlouho nejedly. Chicken curry s ananasovou rýží, viva!
A jako správný objevovatelky jsme se i před únavu a pastel de belem z místní pekárny vydaly na průzkum nejvíc "hip" části, East Village a Camden Town Madridu - Malasaña. Jenže to se fakt popsat nedá, to se musí zažít. Koncentrace nejvíc cool kaváren, barů, prostorů na kilometr čtvereční obrovská, lidi sedící na zemi a hrající na kytary a tak vůbec. Jediná škoda je, že narozdíl od Barcy je v Madridu v úterý dost ticho - krize se tady v nočním turismu objevuje podle mě daleko víc. Rychle jsme se rozhodly, že do Malasaña zavítáme ještě zítra přes den a prozkoumáme ji, co nejvíc to půjde.

 

























Poslední den jsme posnídaly na lavičce několikero mléčných výrobku a ovoce z pyrenejskýho supermarketu Dia. Turistiku jsme začaly na druhé straně centra Madridu Palaciem a katedrálou Santa María la Real de la Almudena. Ta byla narozdíl od zavřeného paláce fakt nádherná - barevné vitráže jako by vysázel sám Picasso, krásnej zdobenej strop připomínající indiánské vzory, spousta světla a netradiční tvar. Parky kolem paláce však byly uplnej opak, parkoviště přímo vedle, divná atmosféra, jeřáby, turistický autobusy. Nelíbilo. Náladu nám však spravil objev v parku kolem Templo de Debod. Potkaly jsme Brumbála i s magickou hůlkou! Kdo nevěří, přesvědčí se sám na přiložené fotografii.
Proběhly jsme kolem Plaza de España, znovu se nechaly okouzlit Malasañou a hlavně kavárnou a co-workingovým prostorem La Bicicleta (více o ní v příštím samostatném postu), podívaly se do gay barria Chuega a dokonce stihly El Prado zadarmo od 18:00. Po Goyovi a Rembrantovi jsme už jen vybrakovaly Lídl a postavily se k plotně, kde nám pod rukama vznikala rozlučková česká večeře. Boj s knedlíky nakonec všichni vyhráli a po posledním spánku na matraci jsme zamířily sdíleným autem zase domů, do Barcelony.








Madrid jsem si zamilovala. Je příjemnej, živej, plnej dobrýho jídla za dobrý penízky. Malasaña je ráj na jakýkoli posezení a na rybníku v parku Retiro jezdí kajaky. To moře tam ale strašně chybí. Co kdybychom se kolektivně domluvili, že Madridu najdeme nějakej plácek u slané louže a prostě a jednoduše ho tam přesuneme? I když, jak nad tím tak přemýšlím, možná někdy po všech těch klimatických změnách přijde moře k Madridu samo.